Lavička za tři sta

08. 09. 2014

Pořídili byste si domů lavičku za tři sta tisíc? Možná ne, možná ano, pravděpodobně byste se však vzhledem k ceně hluboce zamysleli. Ve chvíli, kdy se jedná o cizí peníze, mělo by zamyšlení být o to hlubší. Cizími penězi máme na mysli ty veřejné patřící občanům. Nehezkým zvykem politiků bývá těmito penězi plýtvat bez ohledu na potřeby občanů a současní královéhradečtí zastupitelé nejsou bohužel výjimkou. 

Lavička za tři sta

Rada města Hradec Králové se na konci července usnesla, že před knihovnou ve Wonkově ulici nechá zbudovat pomník bývalému prezidentovi, takzvanou Havlovu lavičku. Její cena je vyčíslena na nějakých 300 000 Kč, které schovali do nákladů na parkování v ulici Bratří Štěfanů. Když pomineme, že dílo sestávající se ze dvou židlí s bambulemi ve tvaru srdce a asymetrického stolku se stromem uprostřed vypadá jako nepovedený zahradní nábytek z hobbymarketu, nejzajímavější je přístup hradeckých zastupitelů, kterým je podle všeho naprosto jedno, co obyvatelé města chtějí.

"Moje přání se po dlouhém úsilí podařilo. Václav Havel mi stále více schází a myslím si, že Hradec Králové by mu měl nějakou poklonu či přinejmenším připomenutí věnovat," řekl Josef Krofta (Volba pro město), náměstek primátora a navrhovatel projektu. Takže panu Kroftovi někdo chybí, on si něco přeje, takže neváhá použít zadluženou městskou kasu a přání si splnit. O občanech ani slovo. Hradečtí však jeho nadšení nesdílejí a mezi těmi mírnějšími reakcemi je i návrh na uspořádání sbírky. To by bylo fér, přispěli by ti, kteří Kroftovu myšlenku sdílejí, a pokud by se nevybralo, byl by to důkaz, že občané lavičku až tolik nechtějí.  O tom se však zastupitelé ani nebavili, jak přiznal další náměstek, Martin Soukup (ODS). Realizaci by to prý zdrželo. Pan Soukup má celkově zvláštní způsob uvažování, který prozrazuje třeba tento jeho výrok: „Připojili jsme se ke světovému projektu a já bych si nedovolil dehonestovat ho například tak, že bychom si vymýšleli vlastní způsob, jak bývalého prezidenta uctít."  Utratit více než čtvrt milionu je prostě v pořádku, cokoliv jiného je špatně.

Co se týče světového projektu, ten se údajně těší velké celosvětové oblibě, což evokuje představu stovek či tisíců laviček po celé zeměkouli.  Omyl, hradecká lavička by byla teprve sedmou, což je nám opět předkládáno jako výhoda, ačkoliv kopie uměleckého díla jeho cenu vždy spíše snižuje. Za projektem stojí Petr Gandalovič, velvyslanec České republiky v USA a Bořek Šípek, který dílo navrhl a zřejmě mu z uvedené ceny plyne nemalý podíl. Cenu veledíla se mimochodem pokouší rozkrýt hradecký občan Jiří Schmied, přečíst si o jeho snaze můžete například zde.

Vrcholem arogance je pak vyjádření bývalého primátora Martina Dvořáka (zvolen za Volbu pro město), který považuje za „neskonale trapné, že je potřeba obhajovat a zdůvodňovat i částku v podstatě symbolickou, kterou bude k instalaci případně potřeba vynaložit.“  Takže milí občané, pokud vás zajímá, na co vaše radnice vydává prostředky z daní, které platíte, jste trapní.

Již jen kuriozitou ve světle ostatních výroků a faktů je vyjádření vedení městské knihovny, že „Záměrem tohoto projektu je vytvoření sítě míst ve veřejném prostoru, jež mohou přispět k setkávání a vedení skutečného dialogu;  míst, kde bude možné diskutovat a přemýšlet v duchu ideálů a životních postojů Václava Havla." Občané Hradce zřejmě bez kusu nábytku za tři sta tisíc neumějí diskutovat, a pokud by to chtěli zkoušet, jinde než na Havlově lavičce to zkrátka nelze.

Je dobré, že se toto téma objevilo zrovna před volbami. Tři sta tisíc je sice na první pohled nepatrná částka z celkového rozpočtu města, na druhou stranu kauza hezky ukazuje, jak někteří zástupci občanů přistupují k nakládání s veřejnými financemi a jak se stavějí k vůli a potřebám svých voličů a obyvatel Hradce Králové.